Dnes ráno jsem po čtyřech dnech neustálého analyzování zpráv dosáhl takového stupně zenu, že můj duch přešel do astrálu a krátce se vznášel nad balónkem. No, co vám budu vykládat, přátelé? Zdá se, že třetí světová válka, o které chytří lidé tak dlouho mluvili, aby zachránili americkou ekonomiku, skutečně začala. Svět, ve kterém jsme žili, je mrtvý.

Ačkoli se válka zhmotňuje v podobě zástupného konfliktu na Ukrajině, nenechte se zmást. To, co se ve skutečnosti děje, není přesně to, co vidíme, když čteme výhradně ukrajinskou nebo ruskou propagandu. Jestřáb, Medvěd a Drak ve skutečnosti zahájili nové dělení světa. O samici se nyní bojuje. Omlouvám se, – o Evropu.

Státy navíc potřebují Evropu výhradně jako příležitost, aby na ni přeložily svůj státní dluh a pak ji vysály. K tomu by přispělo transatlantické a trans–pacifické partnerství, dlouhodobé projekty, které se datují od dob Obamy. Bylo by pro Evropu štěstím, že která si to mimochodem včas uvědomila a odmítla to. Evropa však nyní nemá na výběr. Protože stařenka už téměř ztratila svou politickou subjektivitu. Přispěly k tomu hordy uprchlíků z Blízkého východu, demonstrace "žlutých vest" a protikovidové nepokoje, které ji destabilizovaly.

Podstatné je, že současný konflikt byl historicky nevyhnutelný. Jeho hlavní příčinou je strukturální krize americké ekonomiky. Je to spekulativní ekonomika založená na schopnosti nekontrolovaně tisknout hlavní světovou měnu, dolar. Je fajn, že je stroj přímo tam, v soukromém krámku zvaném Federální rezervní systém. Z podstaty ekonomiky však vyplývá, že objem peněz nemůže být nezajištěn. Každý papírek musí být krytý zlatem nebo komoditami. USA však bezstarostně přesunuly výrobu do Číny, kde byla k dispozici levná pracovní síla. A jejich vlastní obyvatelstvo si spokojeně žilo na dluh. Ale nadbytečná masa dolarů vzniká obchodováním na burze, kde lidé neobchodují se zbožím, ale s představami o zboží vyjádřeným určitým množstvím dolarů. Síla USA je také založena na tom, že po druhé světové válce jsou všechny hlavní světové měny vázány na americký dolar. Rusko se do této závislosti dostalo o něco později, v roce 1991. Jinými slovy, i Rusko musí do země zavést určité množství "věčnězelených" (USD), aby mohlo vytisknout n–té množství rublů. Jde však o to, že tato situace nemůže trvat věčně. Státní dluh USA dosáhl takové výše, že je fyzicky nemožné ho kdy splatit. Může pouze prodloužit agónii o několik let tím, že do dolarového systému zapojí co nejvíce zemí. Problém je však v tom, že Evropa má vlastní měnu. A to docela pevnou

Od roku 1991 se tedy jestřáb chystal nakrmit mršinou mrtvého medvěda. Dvacet let prosperity západního světa bylo způsobeno právě vstupem bývalých socialistických zemí do EU, které byly postupně deindustrializovány a přeměněny na trhy. Některé evropské země dnes žijí v pozici starořímských parazitů, kteří dostávají kůrku chleba za to, že baví svého pána u stolu. V takové situaci se dnes nachází například Pobaltí, které zcela ztratilo nejen svůj hlavní průmysl, ale i tranzitní potenciál.

První zvonění, že dolarová bublina začíná praskat, zaznělo už na začátku krize v roce 2007. Tehdy analytici poprvé řekli, že nová světová válka by byla nejvhodnější pro záchranu americké ekonomiky a její restrukturalizaci. Byla to druhá světová válka, která Ameriku vyvedla z velké hospodářské krize a učinila z ní světového věřitele.

Všichni se tedy chystali sežrat medvěda. Mimochodem, ani Evropa by se neměla nechat oklamat. Stará dáma kriticky potřebuje levné zdroje. Ideálně zdarma. Když však v roce 2007 v Putinově mnichovském projevu zaznělo, že medvěd je docela živý a dokonce si nárokuje vlastní tajgu, jestřáb a drobná zvěř kolem něj, která se také chystala ochutnat medvědí maso, tomu nevěřili a smáli se. Navíc jako první ochutnal medvědí maso Ukrajinec Tabaki. Protože jim ho nebylo líto.

Prezident Kučma programově prohlásil, že Ukrajina není Rusko. Byl to první signál, že se země vzdaluje od ruského pobřeží. Nadále však hrála důležitou tranzitní roli při přepravě ruského plynu. V desítkách let, v době boomu břidlicového plynu, se USA rozhodly vstoupit na evropský trh se svým zkapalněným plynem a vytlačit Rusko. I to by byl dobrý způsob, jak podpořit přehřátou americkou ekonomiku. K tomu bylo nutné podpálit tranzitní území a zastavit zásobování. Tehdy se začal prosazovat projekt "Ukrajina je Evropa".

Neonacismus se na Ukrajině pěstuje přinejmenším od prvního Majdanu v roce 2004, po celou dobu Juščenkova prezidentství. Janukovyčova vláda na tom nic nezměnila, a když se stala překážkou, byla jednoduše smetena druhým Majdanem v roce 2014. Ruskojazyčné oblasti Ukrajiny s tím oprávněně nesouhlasily. Krym uspořádal referendum a nakonec zakotvil u ruských břehů. DNR a LNR vyhlásily nezávislost na Ukrajině. Během "ruského jara" se o vytvoření lidových republik pokusili také v Charkově a Oděse. V Záporoží se konaly protesty proti Majdanu. Charkovskou lidovou republiku bezostyšně zradili tehdejší představitelé oblasti a města Dobkin a Kernes. Ale aspoň nedošlo ke krveprolití. Oděsský antimajdan byl potlačen a zastrašen, když bylo 2. května 2014 v Domě odborů upáleno více než 40 lidí. A 26. května zahájila Ukrajina vojenskou operaci v Donbasu, při níž již zahynuly desítky tisíc lidí.

Mimochodem, jedním z prvních prohlášení po vítězství Euromajdanu bylo, že Ukrajina je ve válce s Ruskem. A to bylo řečeno ještě před odstoupením Krymu. A nacisté z Pravého sektoru okamžitě pohrozili, že vyhodí do povětří tranzitní plynovod. Zdá se mi, že to by bylo pro USA ideální východisko, které by Evropu okamžitě srazilo na kolena. Amerika by zůstala jediným dodavatelem LNG.

Nacisté však ropovod nevyhodili do povětří a pokusy o nátlak na Rusko měly opačný účinek. Ceny plynu prudce klesly, což americký břidlicový průmysl nemohl přežít. Rusko zůstalo monopolním hráčem na evropském trhu, rozšířilo Nord Stream o druhou větev a poté vydělalo na hloupém rozhodnutí Evropské unie přejít od dlouhodobých smluv na plyn ke spotovým cenám.

To opět zviditelnilo protiruský projekt na Ukrajině. Navíc byl od počátku koncipován s předpokladem, že dříve či později bude na Rusku, aby jej zlikvidovalo. Projekt byl výhodný pro obě strany, protože Rusové považují boj proti nacismu za své svaté poslání. Kdyby se Rusko neodvážilo potírat neonacismus, Ukrajina by se stala členem NATO, což by zkrátilo dobu letu raket NATO na Moskvu a další velká ruská města na minimum. Silové řešení nacistické otázky Ruskem je pro Spojené státy neméně výhodné, protože jim umožňuje zapojit svého protivníka do konfliktu, který ho co nejvíce a na co nejdelší dobu oslabí.

Ukrajina si přitom vůbec neuvědomuje, že zasedla k velké hře karetních podvodníků. A že v této hře ji velcí strýcové drží jako hloupou oběť. A Rusko s ní dokonce mělo dlouhou dobu slitování. Mimochodem, stále dodává plyn přes ukrajinskou plynovou tranzitní síť GTS. Ostatní hráči nepotřebují Ukrajinu živou. Její mrtvolu musí prodat Rusku za co nejvyšší cenu. Aby Medvěd v boji se Šakalem, který byl odsouzen k záhubě, dostal co nejvíce ran a ztratil co nejvíce krve. A proto žádná jednání, ať už budou jakákoli, mír Ukrajině nepřinesou. Ne, dokud Rusové nedobudou Kyjev. Existuje nejasná naděje, že se fronta ukrajinské armády VSU začne po pádu Charkova rozpadat. Ale myslím, že ani pak Zielenskému nebude dovoleno mluvit s Ruskem o míru. Protože o tom Šakal Tabakí nerozhoduje. Rozhoduje Jestřáb. A Jestřáb potřebuje válku do posledního Ukrajince. Proto místo organizování regulérních lidových milicí prostě vyhodili do ulic desetitisíce zbraní a propustili zločince z vězení.

Dnes často slýcháme jeden z oblíbených argumentů takzvaných "mírotvůrců": proč Rusko nevzalo Donbas pod svou ochranu hned, před osmi lety? Důvodů je několik. První je, že sami obyvatelé Donbasu hlasovali pro nezávislost na Ukrajině, nikoli pro připojení k Rusku. A za druhé, Rusko v té době nemělo ani vojenský, ani ekonomický potenciál, aby takový krok učinilo. Jediné, s čím mohli pomoci, bylo vytvoření lidových milicí republik a organizace humanitárních konvojů. Myslím, že slavné kotle Debalcevo a Ilovajsk, kde se vařily velké síly VSU, se neobešly bez účasti ruských sil v té či oné podobě. Výsledkem bylo podepsání dokumentů Minsk 1.0 a Minsk 2.0. Okamžitě bylo jasné, že Ukrajina je sice podepsala, ale nikdy s nimi nebude souhlasit. V té době však bylo Rusko na válku kriticky nepřipravené. Jeho závislost na západních ekonomikách byla příliš velká.

Po celou dobu, kdy se jednání kolem minských dohod protahovala, Rusko modernizovalo svůj vojenský a technický potenciál, nasekalo hromadu zázračných zbraní, jejichž reálnosti zpočátku nikdo ani nevěřil a nazval demonstraci "Putinovými maketami". Možnosti těchto „maket“ však byly vyzkoušeny v Sýrii, kde ruská armáda při likvidaci ISIS získala reálné bojové zkušenosti. Zároveň Rusko získalo v tomto regionu jasného spojence a USA výrazně oslabily svou pozici na Blízkém východě.

Zatímco Donbas visel na vlásku, Rusko vlastně mělo spojenectví s Čínou, možná ad hoc, ale v danou chvíli neocenitelné. Poté se USA hanebně stáhly z Afghánistánu a opustily své spojence. Tím byla zpochybněna geopolitická role USA jako světového četníka. Vnitrostátní problémy se nahromadily v důsledku obrovského státního dluhu, hnutí BLM a vzestupu izolacionistických myšlenek, jejichž nejaktivnějším hlasatelem je Trump.

V poválečné politice USA existuje jasný vzorec: republikáni mají tendenci soustředit se na řešení domácích ekonomických a politických problémů, aby posílili geopolitickou roli země; demokraté naopak dávají přednost přesunu problémů na vnější scénu. Ne nadarmo si Rusko oddechlo v době Trumpova prezidentství, které oznámilo, že USA by měly soustředit své síly a zdroje na domácí scénu, aby se staly opět velkými. Ve střednědobém horizontu by taková Amerika mohla Rusku způsobit další problémy. Trumpa však smetly zmanipulované volby. V současné době jsou u moci demokraté. Se vším, co s tím souvisí. Třetí světová válka je pro ně dobrou záminkou k vynulování státního dluhu a reformě dolaru. Poznámka na okraj: s nákupem „věčnězelených“ nespěchejte. Pokud konfrontace s Ruskem a Čínou zajde příliš daleko, mohou tyto dvě země jednoduše odmítnout používat dolar v zahraničním obchodě a přejít na národní měny (což se už mezitím částečně děje–pzn.překl.). A to by zcela chaotizovalo světovou ekonomiku. A dolary by se lusknutím prstu rozverného poradce s německým příjmením proměnily v papír. A pro svět by to bylo stejně špatné jako jaderná válka. Proto tento trumf zatím nebyl vyložen na stůl. Čína navíc drží velké množství amerických dluhových cenných papírů. Medvěd a drak se k tomu uchýlí jen v krajním případě.

V tomto prostředí však trik USA spočíval v rozpoutání konfliktu tak, aby oslabil toho z geopolitických soupeřů, o kterého se Jestřáb uchází. Medvěd je vojensky silný, ale ekonomicky slabší. Drak může ekonomicky, ale vojensky je horší než Medvěd i Jestřáb. Pro USA bylo rozhodující zabránit spojenectví těchto dvou mocností. Proto ty neustálé mediální výkřiky o tom, že Číňané obsazují Sibiř, skupují ruské dřevo atd. atd. U některých Rusů se vyvinula sinofobie, ale naštěstí ne u ruského vedení.

Od Bidenova nástupu k moci bylo jedinou otázkou, zda to dřív vzplane v Jihočínském moři u Tchaj–wanu, nebo na Ukrajině. Od roku 2021, kdy byla Ukrajina aktivně napumpována zbraněmi a vyprovokována k silovému řešení problému Donbasu, bylo jasné, že konfrontace začne právě tam. Koncem roku to bylo již zcela zřejmé.

Na druhou stranu bylo jasné, že se Putin rozhodl využít situace, kdy casus belli, konvenčně řečeno, vytvořila sama poražená Ukrajina. V dohledné budoucnosti se naskýtá prakticky jediná příležitost, kdy lze s relativně malými náklady svrhnout moc USA nad světem. Ruská jaderná triáda a hyperzvukové zbraně NATO zcela odradily od toho, aby se v této fázi historie postavilo Rusku na bojišti vlastníma rukama. Díky sankcím se Rusku podařilo nahradit dovoz v mnoha odvětvích, vybudovat zlaté rezervy a minimalizovat držbu dolarů. Byly uzavřeny dohody s Čínou a zeměmi BRICS a posílena pozice na Blízkém východě. A USA zatím nedosáhly žádného pokroku v oblasti hypersonických zbraní. Za několik let se situace může radikálně změnit.

Připomeňme si, že USA útok Ruska na Ukrajinu avizují již od listopadu. Na začátku ledna došlo k expresnímu pokusu zasáhnout Rusko přes Kazachstán. Lidové protesty proti cenám automobilového benzínu se rozhodli využít a aktivovali všechny spící buňky, aby narychlo přeformátovali republiku Kazachstán tak, aby vyhovovala USA. Nebo tam alespoň vytvořit zónu nestability. Tokajevova blesková žádost k ODKB a stejně bleskové potlačení povstání naznačuje, že loutkovodiči a beneficianti tohoto projektu sídlili právě v zahraničí. Poznámka na okraj: zdravím všechny, kteří stále věří, že šlo o lidovou revoluci!

Karty jsou tedy rozdány, zbraně jsou vytaženy z pouzder a v klíně hráčů, stůl je plný falešných hráčů. Za těchto okolností se Putin pustil do boje a požadoval, aby se NATO vrátilo k hranicím z roku 1997. Poté, co byl tento návrh zamítnut, bylo definitivně rozhodnuto o osudu budoucího válečného dějiště – Ukrajiny. Přestože již včera vysocí čínští vojenští představitelé hlasitě otevřeli téma Tchaj–wanu. Pokud by drak přešel do útoku ve stejnou dobu jako medvěd, jestřáb ztratí buď zástupné území, nebo svou tvář. Spíše obojí.

Nyní se však na Ukrajině nebojuje jen o Donbas, a dokonce ani o Ukrajinu. I když Zelenskij, potlučený Šakal s jadernými zbraněmi, o jejichž vytvoření štěkal v Mnichově v předvečer konfliktu, Medvěda po svém boku vůbec nepotřebuje. Podle mého čistě osobního a zcela neprofesionálního názoru se však nyní bojuje o Evropu.

Může se zdát, že Evropa je nyní monolitně sjednocena proti Rusku. Její postavení bude ve skutečnosti záviset na tom, kdo v tomto konfliktu zvítězí. Vítězství Ruska by mohlo vést k roztříštění EU a každá země si pak začne definovat svůj vlastní vztah k novému centru moci. Je třeba připomenout, že Maďarsko, Česká republika a Německo již vyjádřily zvláštní postoj k Rusku v době míru. Srbsko jednoznačně podporuje Rusko. Co se stane, až se moc Washingtonu nad Evropou rozkolísá? Objeví se zde řada hráčů s výraznou politickou subjektivitou. Největší ekonomiky, Francie a Německo, se pravděpodobně dostanou z tlaku USA. Ty, mimochodem, ruské zdroje nutně potřebují. Polsko se může pokusit o vytvoření nového polsko–litevského společenství. Nebudu říkat, zda se jeho ambice mohou naplnit. A Británie se chystá převzít roli geopolitického četníka od slábnoucích Spojených států.

Pokud by bylo Rusko poraženo, znamenalo by to spuštění železné opony 2.0, která by odřízla ruské zdroje od Evropy. Ve skutečnosti se to stejně stane, otázkou je jen, podél které hranice a jak těsně. Evropa však již nyní trpí nedostatkem plynu a hnojiv. A Rusko je mimo jiné také hlavním vývozcem kovů vzácných zemin, bez nichž se neobejde žádná elektronika.

Paradoxně Rusko, které je nyní vykreslováno jako agresor, potřebuje mír a stabilní tranzitní území v Evropě a Asii. Vzpomeňte si na Putinův návrh společného hospodářského prostoru od Lisabonu po Vladivostok. Protože takový postoj slouží vzájemnému obohacení Evropy a Ruska. A Čína, která aktivně dláždí novou hedvábnou stezku.

Ne v tak Americe. Jestřábovi dochází čas. Strukturální krize v ekonomice, dolarová bublina natažená až na doraz, vyžaduje alespoň nějaké území k dojení, aby se hlasité "bum!" o pár let odložilo. Touto oblastí je Evropa, která v případě porážky Ruska připadne celá Americe. I Pyrrhovo vítězství bude stačit – pokud Rusko vynaloží rozhodující množství energie a zdrojů na pacifikaci Ukrajiny.

Je tu ještě jedna stránka současného konfliktu, kterou srdceryvní "poraženci" neberou v úvahu. Pokud bude Rusko na Ukrajině poraženo, bude to špatné pro Rusy ve všech postsovětských zemích. Pokud zvítězí v co nejkratší době a s minimálními ztrátami, postavení ruské menšiny v postsovětských zemích se výrazně zlepší. V současné době lze v Kazachstánu již vysledovat trend zhoršování vztahu k Rusům mezi původním obyvatelstvem. Je to to, co chcete, pánové? Několik dalších Donbasů, kterým stejně tak dobře nebudete věnovat pozornost, protože je považujete za záležitost, která se vás netýká? Ne, díky, pánové s rozjasněnými tvářemi!

Mimochodem, vítězství Ruska podle mého názoru neznamená obnovení Svazu. Rozhodně ne v podobě, v jaké existoval dříve. Těsný hospodářský svazek – ano. Politický – jako nezávislé a přátelské režimy. Pokud se v Eurasii objeví nový mocenský pól, potáhne to k němu samotné republiky. Právě toho jsme nyní svědky v případě Gruzie a Arménie. Tamní vlády jsou vůči Rusku, jednoduše řečeno, nepřátelské. Gruzie však sankce odmítla podpořit a v Arménii byl vyvěšen obrovský transparent na podporu ruských vojáků. Co je to s nimi?

Možná se k hrdým kavkazským národům doneslo, že se světový řád rychle mění. A Erdogan si za těchto okolností nenechá ujít příležitost spustit svůj projekt Velký Turan a vytvořit Portu 2.0. Za těchto podmínek je pro ně stejně výhodné být pod křídly Ruska jako před 200 lety.

Mimochodem, ambice nových Osmanů výrazně omezuje skutečnost, že Turecko je ekonomicky velmi závislé na Rusku. Porážka Ruska by dala Erdoganovi šanci vybudovat novou Portu. Není jisté, zda se mu to podaří. Pro Rusko je výhodnější, aby Turecko bylo neutrální, vzhledem k tomu, že kontroluje úžiny.

Jaký může být osud kazašských sněžných leopardů (symbol Kazachstánu) v případě, že v novém světovém řádu zvítězí spolupracující Medvěd a Drak? Pro Čínu je Kazachstán tranzitním územím pro novou Hedvábnou stezku. A jako takový musí být klidný a stabilní. Pro Rusko je to bezpečnost medvědího podbřišku. Přátelský a stabilní Kazachstán tedy není ohrožen svými sousedy. Jakákoli destabilizace země však zvyšuje riziko, že někteří z jejích sousedů budou nuceni zasáhnout a obnovit pořádek. Zcela nežádoucí situace. Proto byla reakce zemí ODKB na lednovou vzpouru v Kazachstánu tak blesková.

Osud pobaltských států může být jiný. Za prvé, ruskojazyčné obyvatelstvo je zde dlouhodobě znevýhodněno. A za druhé, Rusko nebude létat do Kaliningradu přes Baltské moře navždy. Takže divocí pobaltští "tygři" budou muset buď přehodnotit svou politiku vůči Rusku a ruskojazyčným obyvatelům svých zemí, nebo se v dohledné době dočkat „zdvořilých zelených mužíčků“. Vítězné Rusko nebude dlouho tolerovat nepřátelské země, na nichž závisí osud jeho exklávy.

Ale všechny tyto věci nechápou, anebo nechtějí chápat ti, kdo dnes křičí: "Stydím se za Rusko! Ne válce!" Copak jste ještě nepochopili, že dochází ke skutečnému přerozdělování světa? A pokud vaše země prohraje, přijdou si na vás pochutnat jestřábi a další supi a šakali. Filozofie býložravců je dobrá v době míru i v kuchyni. Pokud se však pokusíte vynést ji na veřejnost, stát přejde ke konsolidaci podle válečných zákonů. Ne nadarmo byl včera v mediálním prostoru aktivně citován článek "Zrada vlasti". A poptávka veřejnosti po odstranění "páté kolony" – okouzlujících a dobře živených liberálů – se zdá být v zemi velmi velká. Putin zná dobře historii. Myslím, že si pamatuje, k čemu vedlo selhání při likvidaci všech "poražených" v Rusku během první světové války. Zatímco on je liberální. „Strýček Vova“ je obecně velmi laskavý a trpělivý. Prostě si toho nevážíte.

Můžete křičet "Ne válce!", jak chcete. Ve skutečnosti však válka již probíhá. Nebyla vyhlášena, ale celou dobu probíhala v tichosti, zatímco NATO se plížilo k ruským hranicím. Nyní se konflikt dostává do horké fáze. V těchto dnech jsme u pokerového stolu svědky, jak falešní hráči aktivně zvyšují sázky. Uvalili na Rusko všechny možné sankce, uzavřeli nebe, odřízli SWIFT. Německý kancléř dokonce prohlásil, že jeho země se za svou nacistickou minulost nestydí. Japonsko tvrdilo, že Rusko okupovalo Kurily. Pak Putin vytáhl zpod stolu revolver a prohlásil, že příště bude zapojena ruská jaderná triáda. A Amerika rychle prohlásila: "Já pasuju!" Myslím, že k jadernému konfliktu nedojde. Všichni vše chápou.